http://www.incadat.com/ ref.: HC/E/CZ 468 [07/12/2000;Ústavní soud České republiky (Constitutional Court of the Czech Republic);Superior Appellate Court] III. ÚS 440/2000 DAOUD / DAOUD

III. ÚS 440/2000

Jestliže je detem obecne zarucena ochrana nejen zákonná (§ 32 a násl. zák. c. 94/1963 Sb., ve znení pozdejších predpisu), ale nadto také ochrana ústavní (cl. 32 odst. 1 al. 2 Listiny základních práv a svobod), je nutno tyto zákonné a ústavní garance pri jejich aplikaci v konkrétní veci podložit co nejpecliveji zjišteným skutkovým stavem a stejne peclive z nej odvozeným právním posouzením; z hlediska aplikace Úmluvy (jejího cl. 13) to znamená, že jak eliminující duvody návratu dítete do místa bydlište otce (cl. 3 Úmluvy) musí být zjišteny a objasneny natolik dostatecne, aby hrozba vážného nebezpecí fyzické nebo duševní újmy, príp. nesnesitelná situace z prikázaného návratu byly s co nejvyšší mírou pravdepodobnosti vylouceny a obdobne, aby co neúplneji byly ozrejmeny také všechny okolnosti, z nichž by bylo lze usoudit na skutecný postoj otce nezletilé k jejímu soucasnému pobytu v Ceské republice.

Ústavní soud rozhodl dne 7. 12. 2000 v ústním jednání a v senáte složeném z predsedy JUDr. Pavla Holländera a soudcu JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševcíka ve veci ústavní stížnosti stežovatelky Dagmar Daoudové, bytem Rychnov nad Knežnou, Mírová 1438, zastoupené JUDr. Gabrielou Stehlíkovou, advokátkou v Hradci Králové, Orlická 163, za úcasti vedlejších úcastníku Marwana Daoudy, bytem Izrael, Haifa, Haddad c. 17, zastoupeného Mgr. Zdenkem Pokorným, advokátem v Brne, Anenská 8, a Okresního úradu v Rychnove nad Knežnou, jako opatrovníka nezletilé, zastoupeného JUDr. Miloslavem Švestkou, advokátem v Rychnove nad Knežnou, Jiráskova 1073, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. kvetna 2000, sp. zn. 21 Co 56/2000, a rozsudku Okresního soudu v Rychnove nad Knežnou ze dne 10. prosince 1999, sp.zn. Nc 535/99, týkající se vydání dítete, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. kvetna 2000 (21 Co 56/2000) a rozsudek Okresního soudu v Rychnove nad Knežnou ze dne 10. prosince 1999 (Nc 535/99) se zrušují.

Oduvodnení

I.

Ústavní stížností, podanou vcas (§ 72 odst. 2 zák. c. 182/1993 Sb., ve znení pozdejších predpisu, dále jen zákona) a po odstranení formálních vad (§ 31 odst. 1 zákona) k výzve Ústavního soudu [§ 41 písm. b) zákona] ve shode se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), 4 zákona], napadla stežovatelka pravomocný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. kvetna 2000 (21 Co 56/2000-140) a spolu s ním také jemu predcházející rozsudek Okresního soudu v Rychnove nad Knežnou ze dne 10. prosince 1999 (Nc 535/99-73) a tvrdila - strucne shrnuto - že jmenované obecné soudy svými rozhodnutími, jako orgány verejné moci, porušily její ústavne zarucené právo plynoucí z cl. 22 a z cl. 32 odst. 4 a 5 Listiny základních práv a svobod; podle oduvodnení ústavní stížnosti stalo se tak tím, že oba obecné soudy ji (napadenými rozhodnutími) nutí "k zachování práva na výchovu dcery opustit republiku proti své vuli mimo rámec zákona". V podrobném popisu vztahu ve své rodine (manželství s vedlejším úcastníkem) dovozuje, že obecnými soudy narízené navrácení nezl. dcery Karolíny do bydlište otce (v Izraeli, Haife), podložené ustanoveními Úmluvy o obcanskoprávních aspektech mezinárodních únosu detí (publ. pod c. 34/1998 Sb.), jíž je Ceská republika jako ratifikovanou a vyhlášenou mezinárodní smlouvou o lidských právech a základních svobodách vázána (cl. 10 úst. zák. c. 1/1993 Sb.), nemá ve skutecnosti v této úmluve podkladu, nebot ke zmene pobytu nezl. dcery (z Izraele do Ceské republiky) došlo v dusledku dohody s manželem (otcem nezl. dcery); co do procesní stránky veci vytkla obecným soudum nedostatecné zjištení skutkového stavu, zejména pokud se týce osobních pomeru nezl. dcery, pro níž by návrat do bydlište otce byl traumatizujícím zážitkem a má za to, že obecné soudy vážne pochybily, jestliže nezletilou ve veci, zejména k zamýšlenému návratu do Izraele samy nevyslechly. Navrhla proto, aby Ústavní soud obe rozhodnutí obecných soudu, jak vpredu jsou oznacena, svým nálezem zrušil, a protože jejich výkonem by mohlo dojít k velmi citelné újme" na zájmech nezl. dcery, požádala, aby vykonatelnost rozhodnutí obecných soudu byla odložena.

Predseda senátu 21 Co Krajského soudu v Hradci Králové se k výzve Ústavního soudu (§ 42 odst. 4 zákona) za úcastníka rízení (§ 30 odst. 3 zákona) písemným podáním vyjádril tak, že vývody ústavní stížnosti odmítl, pripomnel, že stežovatelka sama v rízení pred obecnými soudy potvrdila, že v míste pobytu otce žila s nezl. dcerou po dobu osmi let, že nezl. byla v domácnosti otce dobre zaopatrena, navštevovala zde také školu, a proto záver, že v Haife mela své obvyklé bydlište [cl. 3 písm. a) Úmluvy], je zcela duvodný. Jestliže stežovatelka s nezl. dcerou odjela do Ceské republiky bez souhlasu otce a zde žije natrvalo, nezbylo než uzavrít, že tímto jednáním naplnila zákonné znaky protiprávního zadržení nezletilé ve smyslu Úmluvy (cl. 1), pro jejíž aplikaci jsou dány i další podmínky.

Obdobne odmítl predseda odvolacího senátu, z nehož napadené rozhodnutí vzešlo, výtky neúplnosti rízení, odkázal na oduvodnení ústavní stížností napadeného rozhodnutí, v nemž bylo vyloženo, proc obecný soud výslech nezletilé neprovedl, konstatoval, že "v rízení pred obecnými soudy nevyšlo najevo, že by návrat nezletilé do domácnosti otce byl pro ni spojen s vážným nebezpecím fyzické nebo duševní újmy, prípadne že by se nezletilá dostala do nesnesitelné situace (cl. 13 Úmluvy)"; navrhl proto, aby ústavní stížnost stežovatelky byla zamítnuta.

Obdobný návrh vznesl také vedlejší úcastník; ve svém písemném podání - strucne shrnuto - vyvracel tvrzení stežovatelky, zejména pokud melo mezi ním a stežovatelkou dojít k dohode o návratu nezl. dcery do Ceské republiky, odmítl také stežovatelcino tvrzení, že návrat nezl. dcery do jeho domácnosti by negativne pusobil na její psychiku a své vývody uzavrel tak, že "vše právne rozhodné bylo již plne a správne objasneno v prubehu rízení u soudu obecných".

Rozhodnutí obecných soudu napadl ústavní stížností také Okresní úrad v Rychnove nad Knežnou jako opatrovník nezletilé; s odkazem na znalecké vyjádrení založené jak ve spise (PhDr. Martincové), tak na další posudek (PhDr. Šturmy), který Ústavnímu soudu predložil, dovodil existenci vážného nebezpecí, že prikázaným návratem do domácnosti otce by nezletilá byla vystavena duševní újme, prípadne by se dostala do nesnesitelné situace [cl. 13 písm. b) Úmluvy] a také on v naznacených souvislostech obecným soudum vytkl procesní pochybení v tom, že samy nezletilou nevyslechly a odeprely jí tak právo vyjádrit se k otcem požadovanému návratu do jeho domácnosti, a tak nesplnily Úmluvou prikázanou povinnost prihlédnout pri rozhodování veci k jejím stanoviskum (cl. 13 Úmluvy); z naznacených duvodu opatrovník nezletilé vznesl návrh obsahove shodný s návrhem stežovatelky.

Usnesením Ústavního soudu ze dne 3. ríjna 2000 (I. ÚS 500/2000) byla však ústavní stížnost opatrovníka, s ohledem na jí predcházející ústavní stížnost stežovatelky, odmítnuta [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona] a opatrovník byl odkázán k vedlejšímu úcastenství (§ 35 odst. 2 al. 2 zákona), kterého také v rízení o ústavní stížnosti stežovatelky využil.

O návrhu stežovatelky stran odložení vykonatelnosti rozhodnutí obecných soudu bylo rozhodnuto (vyhovujícím) usnesením Ústavního soudu ze dne 9. srpna 2000.

U ústního jednání setrvali stežovatelka i vedlejší úcastníci na svých prednesech, jak z písemných podání jsou patrny, další úcastník rízení (obecný soud), ac o ústním jednání rádne uvedomen (c. l. 39 spisu Ústavního soudu), se k ústnímu jednání nedostavil.

II.

Své tvrzení o protiústavnosti rozhodnutí obecných soudu opírá stežovatelka o ustanovení cl. 22 a cl. 32 (odst. 4 a 5) Listiny základních práv a svobod; jejich porušení spatruje v tom - jak již ostatne receno - že svými rozhodnutími ji obecné soudy nutí k tomu, aby k zachování svého práva na výchovu nezl. dcery opustila Ceskou republiku a "jednala tak proti své vuli a mimo rámec zákona". Tvrzení o porušení práv plynoucích z ustanovení cl. 32 v jeho odstavci ctvrtém a pátém Listiny základních práv a svobod zduvodnuje - nepriléhave - podrobným rozborem úcasti rodicu na výchove nezl. dcery a rodinných pomeru vubec, prípadne podezrením, že jí napadená rozhodnutí obecných soudu chápe otec nezletilé tak, že "dcera byla sverena jemu a že na její výchove bude se nadále podílet sám", když jinak podmínky pro aplikaci ustanovení Úmluvy neshledává.

Takto shrnutá tvrzení stežovatelky a jejich oduvodnení neshledal Ústavní soud duvodnými, nebot v podstatné cásti svou povahou smerují proti vecné správnosti ci legalite napadených rozhodnutí a stežovatelka - ponechávajíc ústavneprávní aspekty veci stranou - jimi usiluje o takový prezkum, který - jak Ústavní soud již dríve a opakovane ve své ustálené rozhodovací praxi vyložil - nespadá do jeho pravomoci (k tomu srov. napr. nález ve veci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud Ceské republiky: Sbírka nálezu a usnesení - svazek 3., vydání 1., c. 5, Praha 1995, a další), nehlede již ani k tomu, že stežovatelcin odkaz na práva plynoucí z cl. 32 (odst. 4 a 5) Listiny základních práv a svobod, ústavne upravující péci o deti a jejich výchovu, vztahují se k obema rodicum, aniž by kterémukoli z nich dávaly prednost, zatímco ustanovením odst. 5 oznaceného clánku Listiny základních práv a svobod se (rovnež obema) rodicum ústavne prohlašuje právo na pomoc státu. Svým obsahem se tedy oznacený clánek Listiny základních práv a svobod posuzované materie nikterak nedotýká a Ústavní soud proto tvrzení stežovatelky, stran jeho porušení obecnými soudy, odmítl.

Nejinak je tomu i co do tvrzeného porušení cl. 22 Listiny základních práv a svobod, který svým textem i obsahem stanoví podmínky ústavní ochrany politických práv a svobod, jejich výkladu v intencích svobodné souteže politických sil v demokratické spolecnosti; povahou práv (a jejich ochrany) tímto clánkem Listiny základních práv a svobod prohlášených je dáno - aniž by bylo zapotrebí podrobnejšího zduvodnení - že jejich aplikace, príp. porušení obecnými soudy v posuzované veci, je již pojmove vylouceno; proto Ústavní soud i toto tvrzení stežovatelky odmítl.

Presto však, byt z jiných duvodu než tech, které stežovatelka svými tvrzeními uplatnila, shledal Ústavní soud posuzovanou ústavní stížnost duvodnou.

III.

Z hlediska kritérií aplikace Úmluvy pokládá Ústavní soud za podstatné a rozhodující zjištení, zda

a) ke zmene pobytu nezletilé došlo vskutku jednostranným jednáním stežovatelky nebo zda se otec nezletilé se vzniklou situací nesmíril [cl. 13 písm. a) in fine Úmluvy];

b) navrácení nezletilé do domácnosti (bydlište) otce nenese v sobe pro nezletilou nebezpecí duševní újmy nebo pro ni nevyvolá nesnesitelnou situaci [cl. 13 písm. b) Úmluvy], prípadne že nezletilá (za podmínek Úmluvou stanovených) s návratem do domácnosti otce nesouhlasí.

Pod temito aspekty a s prihlédnutím k námitkám stežovatelky, pokud byly shledány pro posouzení veci relevantními, a s prihlédnutím ke stanoviskum obecného soudu, opatrovníka a vedlejšího úcastníka rízení, Ústavní soud, necíte se vázán skutkovými zjišteními, k nimž v predchozím rízení dospely obecné soudy (§ 81 zákona), doplnil v níže uvedeném rozsahu rízení, prípadne nekteré z dukazu provedených obecnými soudy opakoval a takto dospel k následujícím zjištením: ad a):

1) ze spisu Okresního soudu v Rychnove nad Knežnou sp. zn. 6 C 91/99, že stežovatelka a vedlejší úcastník rízení jsou manželé, manželství uzavreli dne 7. zárí 1991 pred Mestským úradem v Rychnove na Knežnou, nicméne návrhem ze dne 15. cervna 1999 usiluje stežovatelka o rozvod tohoto manželství. Svuj návrh oduvodnuje tím, že v manželství vznikly problémy "ekonomického charakteru, ale i výchovné s dcerou", pro ne že docházelo mezi manžely ke stále se stupnujícím neshodám, které posléze vyústily v její rozhodnutí vrátit se do Ceské republiky i s nezletilou dcerou; v dobe podání návrhu na rozvod manželství bydlel otec nezletilé podle údaju navrhovatelky v Hradci Králové. Rízení o rozvod manželství není dosud skonceno. Nezletilá Karolína, narozená dne 22. cervence 1991 v Hradci Králové, je podle rodného listu, vydaného Úradem mesta Hradec Králové dne 24. cervence 1991, dcerou vedlejšího úcastníka,

2) z dopisu vedlejšího úcastníka, založených ve spise téhož soudu (Nc 535/99), že ackoliv rozvod svého manželství vedlejší úcastník nese težce, "nedá se nic delat" (nebot) "žijem v moderním živote" (c. l. 91 oznaceného spisu), že stežovatelku "pustil s Kajou, protože (stežovatelku) miluje a nechce, aby trpela víc (láska je obetování)", že si preje, aby (stežovatelka) "mohla nechat Kaju, aby mu psala dopisy", že preje "jen jednu vec od pána boha, aby vám podporovali v živote, aby se podaril nový život", "že kdykoli (vedlejšího úcastníka) budete potrebovat, jsem vám k dispozici" a konecne že nerad stežovatelku s dcerou opouští, ale že "musí, protože všechny síly jsou proti nemu, a protože to nevede nikam",

3) z protokolu o jednání pred odvolacím soudem ze dne 5. dubna 2000 (c. l. 126 spisu obecného soudu), že u tohoto jednání byl konstatován obsah znaleckého posudku (PhDr. Martincové), že byly precteny cásti dopisu otce ze dne 16. brezna 1999 a posléze, že jak stežovatelka, tak opatrovník nezletilé, trvali na doplnení dokazování znaleckým posudkem z oboru pedopsychologie (c. l. 138 spisu obecného soudu), když jinak oba setrvali také na návrhu na výslechu nezletilé (c. l. 130, 125).

Skutková zjištení, jak zejména sub. 2) je na ne poukázáno, podle presvedcení Ústavního soudu, do nemalé míry podlamují záver odvolacího soudu, dle nehož "jednostranný a svévolný postup (stežovatelky) zmenu místa obvyklého bydlište (nezletilé) nezakládá"

(c. l. 141 spisu obecného soudu).

Z oduvodnení rozsudku odvolacího soudu (c. l. 140 až 142) totiž nikterak nevyplývá, jak údaje v oznaceném dopise a konstatované soudem, jako skutecnosti, o nichž byl proveden dukaz, odvolací soud hodnotí a ani, jestliže již prijal také další dopis otce nezletilé ze dne

9. cervence 1999 (c. l. 92 spisu obecného soudu), proc jím - obdobne - dukaz neprovedl, ackoli sub. 2) oznacené citáty z obou dopisu, podeprené prípadne dalšími dukazy, by mely dát podnet k úvaze, zda nelze prisvedcit tvrzení stežovatelky, že otec nezletilé se s rozpadem svého manželství a posléze i s pobytem své dcery u matky v Ceské republice nakonec smíril [cl. 13 písm. a) Úmluvy], cemuž v souvislosti s dalšími okolnostmi zdá se zatím nasvedcovat i jím zahájené rízení o úprave styku s nezletilou (c. l. 9 spisu obecného soudu).

Posuzováno hledisky ustanovení § 6 o. s. r. a ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu je proto na naznacený postup a na rozhodnutí odvolacího soudu v této cásti nahlížet jako na (ústavne nesouladne) opomenuté dukazy, a protože problematika s nimi spojená byla v judikature Ústavního soudu již dríve podrobne vyložena, pro oduvodnení tohoto rozhodnutí zcela postací na ni odkázat (napr. nález ve veci III. ÚS 95/97 in Ústavní soud Ceské republiky: Sbírka nálezu a usnesení - svazek 8., vydání 1., c. 76, Praha 1998, a další), aniž by se jevilo potrebné zásady dríve vyložené opakovat ci cokoli k nim dodávat. ad b):

Ze znaleckého posudku PhDr. Martincové, jímž odvolací soud provedl dukaz jako listinou (§ 129 o. s. r.), se podává, že nezletilá je "z psychologického hlediska, s ohledem na své rozumové a osobnostní predpoklady, schopna formulovat vlastní názory"; tento dukaz, byt provedený v intencích ustanovení obecného soudního rádu jako dukaz listinou, odvolací soud v podstate odmítá jednak proto, že byl predložen z iniciativy stežovatelky, jednak též proto, že se svým obsahem (a také neprípustnými závery do právní oblasti veci) míjí s podstatou veci.

Jakkoli naznacenému hodnocení tohoto dukazu, spojenému s ocividnou rezervou vuci nemu, nelze odvolacímu soudu vytýkat zásadní pochybení (§ 132 o. s. r.), prece jen, podle presvedcení Ústavního soudu, mel jej takto provedený dukaz vést k úvaze, zda otázku psychické vyspelosti nezletilé, a odvozene její schopnosti vyjádrit se k návratu do domácnosti otce, nelze objasnit jiným, soudem ustanoveným, znalcem, jenž by vhodne soudem položenými otázkami byl veden k odbornému posouzení materie spojené s eliminujícími duvody plynoucími z cl. 13 [písm. a) a následujícího odstavce] Úmluvy (§ 120 odst. 3 o. s. r.).

Obdobné výhrady sluší podle presvedcení Ústavního soudu vztáhnout také k záverum odvolacího soudu, z nichž se podává, že odvolací soud nepokládal výslech nezletilé za nutný vzhledem k tomu, že jde o díte ve veku osmi let, a proto neschopné dostatecne pochopit podstatu projednávané veci, a že také pro stupen její vyspelosti "by jeho vyjádrení nemohlo privodit jiné rozhodnutí ve veci".

V souvislosti s touto výhradou provedl Ústavní soud dukaz opatrovníkem predloženým znaleckým posudkem PhDr. Šturmy; podle nej vyspelost nezletilé odpovídá nadprumerné úrovni a pri (v soucasnosti) dovršených devíti letech veku presahuje rámec dítete mladšího školního veku a je na úrovni vyspelého dítete stredního školního veku a nezletilá je tak schopna v konkrétních záležitostech verohodne vyjádrit své potreby, když soucasne nerespektování jejího prání by znamenalo zlomení její vule a predstavovalo by vážné psychické trauma s rozkolísáním její psychické rovnováhy s naprosto nejistou perspektivou stabilizace.

S ohledem na tento dukaz, když proti odbornosti a nestrannosti autora posudku až dosud nic nesvedcí, dospel Ústavní soud k presvedcení, že dríve zmínené závery odvolacího soudu stran úrovne a psychické vyspelosti nezletilé se za daného stavu pro svou obecnou a zcela neindividualizovanou povahu jeví jako predcasné a jako takové až na další jako neduvodné, a proto v tomto rozsahu tvrzení stežovatelky co do neúplnosti skutkových zjištení obecnými soudy prisvedcil.

Od objasnení materie zmínené v predchozím odstavci závisí, zda stežovatelkou i opatrovníkem navrhovaný výslech nezletilé soudem muže vést v intencích jak Úmluvy, tak zákona o rodine (c. 94/1963 Sb., ve znení pozdejších predpisu) k presvedcivé formulaci jejího vnitrního postoje k návratu do domácnosti otce a zda, v kladném prípade, s prihlédnutím ke všem rozhodujícím okolnostem, lze tomuto postoji dát primerený výraz v následném soudním rozhodnutí.

Po takto doplneném dokazování Ústavní soud své úvahy uzavrel tak, že nikoli zájem rodicu, ale ochrana práv nezletilé a ohledy na její zdárný vývoj (§ 31 zák. c. 94/1963 Sb., ve znení pozdejších predpisu) vyžadují, aby skutecnosti, které až dosud ve vztahu k jejímu návratu do domácnosti otce byly opomenuty, byly co nejspolehliveji zjišteny (§ 6 o. s. r.), v rámci volného hodnocení dukazu soudem vyhodnoceny (§ 132 o. s. r.), a aby tak následné rozhodnutí odpovídalo zákonu (§ 157 o. s. r.).

Pod aspekty ochrany ústavnosti (cl. 83 úst. zák. c. 1/1993 Sb.) Ústavní soud ve svých záverech neprehlédl obtížnost dukazní situace, která je v posuzované veci dána zejména a predevším zcela protichudnými postoji rodicu nezletilé k její budoucí výchove a jimi podmínenými jejich procesními stanovisky, ovlivnenými zretelne úcelovými zámery. Presto však, jakkoli se dukazní situace muže jevit jako obtížná, má Ústavní soud za to, že v posuzované veci nebyly obecnými soudy vycerpány všechny prístupné dukazní prostredky, jimiž by - pod již zmínenými aspekty ochrany zájmu a práv nezletilé - byly rozhodující okolnosti zpusobem ústavne souladným objasneny co nejúplneji.

Jestliže je detem obecne zarucena ochrana nejen zákonná (§ 32 a násl. zák. c. 94/1963 Sb., ve znení pozdejších predpisu), ale nadto také ochrana ústavní (cl. 32 odst. 1 al. 2 Listiny základních práv a svobod), je nutno tyto zákonné a ústavní garance pri jejich aplikaci v konkrétní veci podložit co nejpecliveji zjišteným skutkovým stavem a stejne peclive z nej odvozeným právním posouzením; z hlediska aplikace Úmluvy (jejího cl. 13) to znamená, že jak eliminující duvody návratu dítete do místa bydlište otce (cl. 3 Úmluvy) musí být zjišteny a objasneny natolik dostatecne, aby hrozba vážného nebezpecí fyzické nebo duševní újmy, príp. nesnesitelná situace z prikázaného návratu byly s co nejvyšší mírou pravdepodobnosti vylouceny a obdobne, aby co neúplneji byly ozrejmeny také všechny okolnosti, z nichž by bylo lze usoudit na skutecný postoj otce nezletilé k jejímu soucasnému pobytu v Ceské republice, nikoli však v soucasné dobe, ale v dobe, kdy sám z Ceské republiky v léte 1999 odjíždel.

Procesní vady a neúplnost ve zjištení skutkového základu posuzované veci tak, jak k nim podle presvedcení Ústavního soudu pred obecnými soudy došlo a jak je na ne v tomto nálezu poukázáno, posléze zmíneným zásadám nevyhovují, a proto jak rízení pred obecnými soudy, tak jejich rozhodnutí z nich vzešlá pro porušení ústavního znaku stanoveného postupu nevyhovují ústavním kautelám plynoucím z cl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Na obecných soudech proto bude, aby v následném rízení provedly prípadne i další dukazy, které rodice nezletilé navrhovali a poté aby v intencích kritérií rozvedených v tomto nálezu znovu rozhodly.

Z takto rozvedených duvodu a vzhledem k tomu, že zjištenými vadami trpí obe rozhodnutí obecných soudu, byla tato rozhodnutí zrušena [§ 82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona].

Poucení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§ 54 odst. 2 zákona).

V Brne dne 7. prosince 2000


      [http://www.incadat.com/]       [http://www.hcch.net/]       [top of page]
All information is provided under the terms and conditions of use.

For questions about this website please contact : The Permanent Bureau of the Hague Conference on Private International Law